Hubnutí se sebekoučingem je fajn. Stačí dodržovat nějaká pravidla a semaforky mi většinou svítí správnou barvou, ale... pravidelně po týdnu dvou nejpozději mi onemocní děti (kdo zná, rozumí, pro ty co neznají = absolutní nedostatek spánku, energie a totální otrava, že zase sedíme doma), přijede návštěva (tchánovi holt zdravé nejede :( , já odjedu na návštěvu (nedej bože oslavu). Případně manžel naplánuje sportovní výlet (supr), kde si vše, včetně dětí stanu a jídla vezeme s sebou na kole (a je to v háji... to co mám sníst prostě vézt nemůžu, protože se to tam nevleze a ani bych to neuvezla).
Takže pak mne čeká začít znovu, oželet ztracený čas (většinou zaplať pánbůh se natolik udržím, že nepřiberu). A to je přiznávám peklo. Někdy mi to trvá i 2/3 měsíce :( ale tentokrát se nedám. Vzdor dovolené s maminkou, oslavě 90 a jiným překážkám.